Už jako malou mě doma naučili hospodařit. A i když jsem vyrostla, vždy se vyplácelo dodržovat elementární zásady. Tedy vzít to, co člověk získal, tedy vydělal, a učinit s tím následující.
– Dát si z toho na zvláštní hromádku peníze, které bude třeba zaplatit za nájem. Protože když člověk bydlí, musí za služby, které jsou s tím spojené, platit, aby mohl i nadále bydlet a neskončil třeba pod mostem. Nebo v horším případě v ubytovně ve vyloučené lokalitě.
– Pak si dát stranou peníze na jídlo. Protože jíst se musí, i kdyby si člověk musel odepřít něco jiného a příjemného.
– Nato vydělit nějaké ty peníze na oblečení. Protože člověk nemůže nikde chodit nahý, a to ani v případě žen, u kterých by to nejeden chlípný chlap ocenil.
– Je třeba extra hromádky peněz na výdaje související s dopravou do práce. Protože kdyby se do ní člověk nedostal, nevydělal by si a za měsíc by neměl z čeho dělat podobné hromádky.
– Pak je tu ještě několik dalších hromádek, které je třeba mít, aby se vyrovnaly účty za další nezbytnosti, které nesmíme opomenout.
– A nakonec přijde vhod mít i aspoň maličkou hromádku peněz pro strýčka Příhodu, jak se říká. Protože jeden nikdy neví, co se může stát.
Dlouho jsem si myslela, že pokud si člověk počíná takhle, nemůže pochybit. Aspoň tedy pokud má dost peněz k vytvoření podobných nezbytných hromádek. Že takhle je to správné.
Ale dnes už si to skoro nemyslím. Protože by to sice fungovalo, to ale jedině tehdy, když člověk nemá nedůvtipného životního partnera.
Což se mi nečekaně stalo osudným. Když jsem takhle jednoho dne byla přistižena právě při dělení výplaty na takové hromádky.
Protože se ten můj zajímal, podíval se, co a jak s penězi provádím, a pak!
Teď je rozvod na spadnutí. A to proto, že si všiml i té poslední hromádky. A obvinil mě z nevěry.
Protože zkuste někomu takovému vysvětlovat, že se mu za zády neslejzám s nějakým hodným strýčkem! S jakýmsi milencem jménem Příhoda.