Každý člověk je jiný a ve stejných situacích reaguje různými způsoby, někdo hodně emotivně, jiný zase s rozvahou a rozmyslem, prostě co člověk, to originál. Plné emocí a citů jsou především ženy, a pokud se dostanou do stavu citového vypětí, pak je každá rada, jak s nimi jednat, dobrá.
Každý muž, který má svou drahou polovičku, ví, že není jednoduché s ní vždy vyjít a její reakce se nedají snad nikdy předvídat. Mnozí pánové si po kratší či delší době společného soužití nepřejí nic jiného, než nějaký osvědčený návod, jak na tu svou. Takový bohužel neexistuje.
Pánové tvorstva jsou fyzicky i psychicky jinak stavění a citově jsou daleko odolnější, dost často tedy dojde k tomu, že si právě jejich přístup, i když to nemyslí nijak špatně, právě naopak, žena vyloží po svém. A průšvih je tady.
Někdy je spíše méně více, snažit se nepříjemnost omlouvat pořád dokola spíše vyvolá pocit nevole než dobře míněné omluvy a vysvětlení. Prostě a jednoduše dejte možnost vyjádřit, co ženu trápí, a nebojte se říct, že na ní vidíte, že má problém, i když z vašeho pohledu se může zdát banální, nijak to najevo nedávejte. Pláč berte jako součást toho všeho, prostě k ženám patří, jsou to „slzavá údolí“. A tak poskytněte pouze to jediné, čím nic nezkazíte, nabídněte kapesníček. Slova povzbuzení, to je to pravé, čím určitě ukážete, že vám není lhostejné, čím si právě prochází. Ticho a nereagování je to nejhorší, co byste ve vypjatém okamžiku mohli udělat, někdy stačí jenom málo a nemusí to být slova, pokud vás vhodná nenapadají, třeba obyčejné pohlazení nebo pohled z očí do očí udělají svoje. Situaci nezlehčujte a nesnažte se ji zhodnotit po svém. Pravdou je, že nic se nejí tak horké, jako se to uvaří. Druhý den se situace vám oběma může jevit zcela jinak než v první chvíli.
A většinou jen dobře míněná slova, a nemusí to být žádný proslov, žena ocení víc, než kdybyste jí snesli modré z nebe.